Gammalux NDT

Metody zkoušení

Radiografie (RT)

Radiografie umožňuje získat trvalý obraz vnitřních vad materiálu (zejména objemových, ale v případě vhodné směrové orientace i plošných). Obvyklé oblasti nasazení metody jsou: kontrola svarů a odlitků (i tvarově velmi složitých). Vzhledem ke své průkaznosti a trvalému záznamu je jednou z nejdůležitějších metod při kontrole zařízení s vysokou mírou nebezpečnosti (například tlakových nádob). Při průchodu materiálem dochází k zeslabování procházejícího ionizujícího záření. Toto zeslabení závisí mimo jiné na tloušťce materiálu. Pokud je v matriálu defekt s vhodnou orientací vůči směru záření, je záření v tomto místě méně zeslabeno (nebo více - v závislosti na materiálu v diskontinuitě). Za předmětem se vytváří neviditelný reliéf primárního záření, který je třeba převést na viditelný obraz vhodným detektorem - v případě klasické (filmové) radiografické metody RT se jedná o radiografický film. Každý film má svou charakteristickou křivku, která určuje, jakého obrazového kontrastu se při dané aplikaci dosáhne. Z praktického hlediska je účelné pracovat v lineární části charakteristické křivky - tedy pracovat se zčernáním (optickou hustotou) radiogramu vyšších hodnot. Změna radiografického kontrastu bude při stejném rozdílu intenzit primárního záření v místě vady a mimo ni větší, při vyšším zčernání.


Magnetická metoda (MT)

Principem metody je zmagnetování objektu a vyhodnocení rozptylu magnetického toku v okolí defektu. Fyzikální princip metody spočívá v lokálním zmenšení průřezu feromagnetického materiálu, a tím navýšení magnetického odporu v místě povrchové nebo podpovrchové necelistvosti. V místě magneticky nevodivé vady navíc dochází ke změně směru indukčních čar. Důsledkem uvedených jevů je vznik magnetického rozptylu tj. vystoupení magnetického toku do okolního prostoru (vzduchu). Na povrch materiálu se nanáší jemný feromagnetický prášek, jenž se magneticky přichytí na povrch, avšak pouze v místě rozptylového toku. Prášek na povrchu vytváří indikaci, zobrazující reliéf rozptylového toku způsobeného vadou. Indikace se hodnotí na základě vizuálního vjemu barevného nebo jasového kontrastu. Detekční schopnost metody začíná při šířce vady jednotek tisícin milimetru.


Ultrazvuková metoda (UTPA, UT TOFD)

Ultrazvuk je jednou ze základních metod nedestruktivního zkoušení. Ultrazvuková metoda umožňuje zjistit přítomnost vnitřních vad materiálu, a to i ve velké hloubce pod povrchem. UT metoda má největší dosah ze všech NDT metod. Je využívána především pro zkoušení tvářených polotovarů (plechy, výkovky, tyče, ...), svarů a odlitků. Uplatňuje se však významně i při zkoušení různých typů nekovových materiálů, jako jsou některé typy plastů a kompozitů. Výhodou této metody je možnost automatizace procesu kontroly, především u polotovarů jednoduchého tvaru (trubky, plechy, tyče apod.). Kromě vnitřních vad typu trhlin, dvojitosti, dutin apod. je možno zjišťovat i vady povrchové. Mezi další výhody patří např. okamžité zobrazení výsledků zkoušky. Princip ultrazvukové metody využívá skutečnosti, že pevné materiály (kovové i nekovové) jsou dobrými vodiči zvukových vln. Ultrazvukové vlny vyslané do materiálu se odrážejí od každého rozhraní, a tedy i od vnitřních vad (nehomogenit). Čím vyšší je frekvence vlnění, tím menší vady je možno detekovat. Pro zkoušení se využívají frekvence od 0,5 MHz do 25 MHz.


Kapilární metoda (PT)

Kapilární defektoskopie je nedestruktivní metoda používaná pro detekci povrchových otevřených trhlin a necelistvostí nejrůznějších tvarů a velikostí, a to ve všech nepórovitých kovových, ale i nekovových materiálech (měď, hliník, keramika, sklo, guma, plasty aj.). Trhlina v diagnostikovaném objektu se při použití vhodné detekční kapaliny, tzv. penetrantu, chová jako kapilára. Pokud má penetrant dobrou smáčivost a nízké povrchové napětí, pronikne po nanesení na povrch testovaného objektu do trhliny. Penetrant, který vnikl a zůstal v povrchových trhlinách, sacím účinkem vývojky zpětně vzlíná k povrchu a prostřednictvím barviva, který penetrant obsahuje, se výsledně indikují detekované vady. Vývojkou je bílá práškovitá hmota (oxid zinečnatý, hořečnatý, uhličitan hořečnatý a řada dalších látek) rozpuštěná v těkavém rozpouštědle. Kromě kapalné vývojky jsou také vývojky práškové.


Vizuální metoda (VT)

Přímá vizuální kontrola je jednou z velmi starých metod diagnostiky. Její relativně časová nenáročnost a hlavně nízká cena ji řadí na první místa dostupnosti defektoskopických metod. Provádí se pouhým okem nebo pomocí lupy. Nepřímá kontrola se provádí pomocí endoskopů, včetně systémů využívajících miniaturních televizních kamer s příslušnými manipulátory a osvětlením. Využití průmyslových endoskopů je v mnoha oblastech jako jsou: vnitřní prostory všech typů motorů včetně leteckých, převodovek, svarů, vnitřních povrchů trubek, kotlů, nádrží, lopatek turbín aj.